Zastoupení klienta
Každý z vás se již někdy setkal s tím, že někomu uděloval plnou moc, aby za něj učinil nějaké jednání. Jak je to ale se zastoupením fyzických osob, jaká jsou práva a povinnosti zástupce a kde všude je možné se nechat zastoupit nebo mít zástupce s sebou? To vše bude ve stručnosti uvedeno v tomto článku tak, aby si z něj čtenář odnesl informaci vhodnou pro každodenní život.
Zastoupení je možné rozdělit do několika skupin. Nejčastěji se dělí na zákonné, smluvní a na základě rozhodnutí soudu. Zákonné zastoupení představuje kupříkladu zastoupení dítěte rodičem, přičemž v tomto případě se pro rodiče vžil pojem "zákonný zástupce". Opatrovník je pak nejčastějším zástupcem osoby na základě rozhodnutí soudu či jiného orgánu státní správy. Ten je ustanoven zástupcem tehdy, když vyvstane zákonem daná potřeba ochrany subjektu, který by bez zástupce mohl být poškozen na svých právech. Typicky je to opatrovník osoby omezeně svéprávné. Konečně je to zastoupení smluvní, kterému bude věnováno pokračování článku.
Ve smluvním zastoupení, stejně jako u jiných typů, rozeznáváme dvě strany - zástupce a zastoupeného s tím rozdílem, že se zástupce u smluvního zastoupení označuje jako zmocněnec a zastoupený jako zmocnitel. Zmocnění, tj. smluvní zastoupení, vzniká na základě plné moci. Plná moc je jednostranný právní úkon, kterým zmocnitel demonstruje, že dává možnost jinému, aby za něj právně jednal. Plná moc může být i ústní, pokud zmocnitel zmocňuje zmocněnce k právnímu jednání, které lze učinit i ústně. Problematické je však dokazování v případě, že dojde ke sporu o rozsahu zmocnění a jeho překročení.
Písemná plná moc musí obsahovat vymezení účastníků, vymezení zmocnění, datum a podpis zmocnitele. Podpis zmocněnce není nezbytný pro platnost plné moci. V některých případech zákon požaduje, aby podpis zmocnitele byl úředně ověřen, například při převodu nemovitosti. Pro písemné jednání za druhého je třeba písemná plná moc vždy, nestačí ústní.
Rozsah plné moci je dalším jejím určujícím znakem. Plná moc může být udělena pouze pro určitý úkon, pro přesně vymezené řízení na neurčitý počet úkonů v něm, anebo jako generální plná moc pro jakákoliv jednání. Plná moc může být udělena jedné a více osobám, přičemž v plné moci je pak třeba vymezit, zdali v případě mnohosti subjektů tyto mohou jednat za zastoupeného pouze společně nebo každý zvlášť. Stejně tak je možné v plné moci uvést i možnost zástupce nechat se dále zastoupit tzv. substitutem.
Pokud to zákon nevylučuje, může být zástupcem kdokoliv, tedy nejenom advokát. Zásadně ale platí, že zástupce musí mít minimálně stejná práva jako zastoupený. V řízeních nejen před orgány státní správy může osobu zastoupit, pokud to zákon nevylučuje, jak obecný zmocněnec, tj. osoba bez právnického vzdělání, která není advokátem, notářem, patentovým zástupcem, exekutorem, tak advokát či advokátní koncipient.
Pokud jde o jednání zmocněnce za zmocnitele, platí, že svým jednáním zavazuje zmocněnec vždy a pouze zmocnitele a to v tom rozsahu, ve kterém byl od zmocnitele pověřen. Pokud by zmocněnec rozsah zmocnění překročil a zmocnitel jeho jednání bez zbytečného odkladu neschválil, byl by zavázán pouze zmocněnec. Proto je vhodné rozsah zmocnění vymezovat dohodou v plné moci.
Pro jednání zmocnitele / zmocněnce platí ještě jedna věc, která se často vykládá špatně. Zmocněnec jedná za zmocnitele, jeho jménem a na jeho účet. Platí však, že zmocněnec nemůže zastoupit zmocnitele při úkonech, které musí vykonat osobně. To se týká třeba výslechu svědka, osoby podávající vysvětlení nebo účastníka v řízení. Taková osoba danému orgánu sděluje to, co sama vnímala a interpretuje to. Takovou výpověď zásadně nelze nahradit výslechem zmocněnce.
Zastoupení lze dále šířeji vyložit i co do právní pomoci. Každý může mít při téměř jakémkoliv jednání při sobě osobu, která jí poskytuje právní pomoc. Takové právo je zakotveno v Listě základní práv a svobod, a ač právo na právní pomoc je výslovně zakotveno jen v některých předpisech, obecně platí, že právo na takovou pomoc má každý bez ohledu na to, jestli mu to daný zákonný předpis umožňuje, neb platí, že toto právo je přiznáno Listinou jako předpisem základním a nadřazeným. To je dobré mít na paměti a o právní pomoci uvažovat. Platí totiž, že s osobní potíží pomůže lépe nezaujatý, než ten, který věc prožívá. V případě nejistoty je dobré se obrátit na profesionála, než riskovat nezdar nevhodným postupem při neznalosti práva. Druhý pokus již totiž často možný není a to, co bylo jednou vyřčeno, téměř vždy nesmazatelně existuje.
Potřebujete poradit v této nebo podobné situaci? Napište mi.