Darování dle nového občanského zákoníku

24.11.2016

S příchodem nového roku a s tím i nového občanského zákoníku, došlo k mnoha změnám v oblasti soukromého práva, darování nevyjímaje.

Podstata darování spočívá v tom, že dárce převede věc obdarovanému bezplatně do vlastnictví nebo slíbí tak učinit a obdarovaný dar nebo slib přijme. Nově je zavedena závaznost slibu, kdy se dárce zavazuje k odevzdání daru. Pokud darovací smlouva nevznikne, není ten, kdo darovací slib učinil, právně zavázán darovat. I tak má však příjemce slibu právo na náhradu nákladů účelně vynaložených v očekávání daru, pokud slibující slib nedodrží. Dárce může darovat všechen svůj současný majetek, v případě budoucího majetku pak nanejvýš polovinu. Pokud chce dárce darovat jednotlivost (či více věcí určených druhem a množstvím), kterou nemá, musí se zavázat, že ji obstará.

Forma darovací smlouvy je stanovena na písemnou pouze tehdy, je-li předmětem daru věc zapsaná ve veřejném seznamu (např. nemovitosti v katastru nemovitostí).

Za darování se nepovažují plnění z pouhé společenské úsluhy. U společenské úsluhy chybí vůle stran se právně vázat (např. když Vás někdo pozve na kávu, nelze to považovat za darování).

Odstoupení od smlouvy a odvolání (vrácení) daru

Na dárci nelze nově spravedlivé požadovat, aby obdarovaného obohatil, pokud se následně z jeho strany změní poměry tak, že by darování vážně ohrozilo jeho výživu nebo plnění dárcovy vyživovací povinnosti - tedy nastane-li po uzavření smlouvy nepředvídatelná událost (např. vážné onemocnění). Dárce má pak možnost od smlouvy odstoupit, změní-li se podstatně okolnosti měnící životní podmínky jeho nebo jeho rodiny. To je však možné pouze tehdy, nebylo-li ještě plněno nebo dáno plnění celé.

Darovací smlouvu mohou provázet různé podmínky a vedlejší ustanovení - dar může být poskytnut i za určitým účelem ve smlouvě ujednaným, může být darováno pod podmínkou, s časovým omezením apod. Darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije, se posuzuje jako odkaz. Rozdíl pak mezi darováním a odkazem je, že odkaz je odvolatelný, zatímco při darování pro případ smrti dar odvolat nelze.

Dar je až na výjimky neodvolatelný. Dar lze odvolat pro nouzi dárce - pokud později dárce upadl nezaviněně do takové nouze, že nemá na vlastní nutnou výživu nebo na nutnou výživu osob, k nimž má vyživovací povinnost. Jedná se o osobní právo dárce, s jeho smrtí zaniká, ledaže by je uplatnil ještě před smrtí (pak je mohou uplatnit i ti, k nimž je dárce vyživovací povinností zavázán). Dar je možné odvolat také pro hrubý nevděk obdarovaného vůči dárci. Lhůta pro odvolání daru je zkrácena na dobu jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil. Pokud se o tom dárce dozví později, pak běží ode dne, kdy se to dozvěděl. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce.

Při odvolání daru má obdarovaný vydat, co z daru ještě má, anebo obohacení, které z daru získal. Z tohoto pravidla jsou dvě výjimky. Prvá jde ku prospěchu obdarovaného, když povinnost nemusí zasáhnout celý prospěch daru, protože je zároveň omezena rozsahem potřeby nutné výživy oprávněných osob. Druhá výjimka jde ku prospěchu dárce - pokud byl odvolán dar pro nevděk, má pak dárce právo na vrácení celého daru.

S darování se pojí i další právní instituty, jako je třeba otázka daňové povinnosti, ta se však již do článku nevejde.

Mgr. Jan Novák


Potřebujete poradit v této nebo podobné situaci? Napište mi.