Přestupek a správní řízení o přestupku
Právní řád se skládá z norem, které stanoví práva a povinnosti osob, a to jak fyzických, tak právnických. Některé však kromě určení pravidla obsahují i sankci za jeho porušení. V oblasti trestního práva se jedná o trestné činy, které jsou sankcionovány podle trestního zákoníku. Do jisté míry méně tvrdými tresty jsou trestány přestupky.
Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v zákoně o přestupcích nebo zákoně jiném. Z této definice je třeba vycházek při určování, zdali se přestupek stal či nikoliv. Přestupkem může být pouze jednání, a to jednání zaviněné. Pro zavinění postačuje však nedbalost, pokud zákon nestanoví požadavek jednání úmyslného. Jednání zahrnuje jak konání, tak nekonání, tj. opomenutí povinnosti konat.
Dále platí, že přestupce může být sankcionován pouze za jednání, které je jako protizákonné uvedeno v zákoně. Pokud se tedy někdo dopustí jednání, které není v zákoně uvedeno jako zakázané, pak se přestupku nedopustil. Je ovšem třeba poznamenat, že některé skutkové podstaty přestupku (tj. popis přestupkového jednání) jsou natolik obecné, že pod ně lze podřadit nespočet možných skutků.
Přestupkem také není jednání, jímž někdo odvrací přiměřeným způsobem přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem nebo nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, jestliže tímto jednáním nebyl způsoben zřejmě stejně závažný následek než ten, který hrozil, a toto nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit jinak.
Pokud jde o osobu pachatele přestupku, pak za přestupek je odpovědný každý, ne však ten, kdo v době jeho spáchání nedovršil patnáctý rok svého věku a také ten, kdo pro duševní poruchu v době jeho spáchání nemohl rozpoznat, že jde o porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem, nebo nemohl ovládat své jednání. Odpovědnosti se však nezbavuje ten, kdo se do stavu nepříčetnosti přivedl, byť i z nedbalosti, požitím alkoholu nebo užitím jiné návykové látky.
Sankci za přestupek lze uložit též jen v mezích, které stanoví zákon. Častá je sankce určená rozpětím, záleží pak na uvážení správního orgánu, jak vysokou sankci zvolí. Ta se ukládá vždy s přihlédnutím k závažnosti jednání. Také druh sankce se ukládá vždy pouze tak, jak stanoví zákon, přičemž jich je několik - od peněžní pokuty, přes zákaz činnosti, po odebrání věci, aj. Současně platí, že druhy trestů za daný přestupek stanoví zákon.
Samotné řízení o přestupku lze vést několika způsoby. Předně může správní orgán přestupci udělit blokovou pokutu (pokud to zákon u daného přestupku připouští). Přijetím blokové pokuty se však pachatel vzdává práva se jakkoliv dále bránit a blok je povinen zaplatit. Pokud věc nelze vyřešit tzv. blokově nebo pachatel takové řešení odmítne, věc je předána místně příslušné přestupkové komisi (správní orgánu) k projednání. Je-li to třeba, u většiny přestupků ano, přestupková komise provede ústní jednání o přestupku, přičemž vyslechne obviněného a umožní mu na svou obhajobu předložit důkazy. Je povinností správního orgánu dokázat vinu přestupce, přičemž platí, že pachatel není povinen vypovídat. Jednání je až na výjimky neveřejné. Kromě jiných je obviněnému přiznáno právo na právní pomoc, kterou může poskytovat i advokát. Výsledkem správního řízení je vždy rozhodnutí. Standardně je jím buď uznání viny a rozhodnutí o trestu nebo zastavení řízení pro neprokázání, že se skutek stal, že jej spáchal obviněný nebo pro promlčení jeho projednatelnosti.
Přestupek lze vyřešit i bez udělení sankce - napomenutím.
S řízením o přestupku se pojí mnoho dalších otázek, na které přijde řada v dalších článcích. Tento příspěvek obecně shrnuje podstatu řízení o přestupku, neobsahuje a ani nemůže obsahovat komplexní shrnutí této problematiky.
Potřebujete poradit v této nebo podobné situaci? Napište mi.